V dnešním článku Vám vysvětlíme rozdíly mezi jednotlivými druhy nejznámějších typů dřevostaveb. Již z názvu je jasné, že u dřevostavby činí základní nosnou konstrukci dřevo.
Existuje však více rozličných druhů konstrukcí, které se v základu dají rozdělit na dvě skupiny – konstrukce rámová a konstrukce z masivních hranolů, trámů či klád. V prvním zmiňovaném případě činí nosnou konstrukci lehký dřevěný rám, který se vyplní izolací a opláští dřevěnými prkny, OSB deskami apod. Ve druhém případě jsou hranoly, či klády zároveň nosnou konstrukcí i izolací stěn.
V našich zeměpisných šířkách je historicky nejznámější roubená technologie - roubenka. Roubení je jedním z nejstarších známých a stále oblíbených způsobů stavění staveb ze dřeva. Pro tuto technologii hovoří především energetická nenáročnost a v poslední době i ekologičnost. Provádí se kladením čtyřstranně (případně dvou- nebo třístranně) opracovaných trámů horizontálně na sebe, přičemž vodorovné mezery se vyplňují přírodní izolací či tmelem a překrývají ochrannou dřevěnou lištou. V rozích se trámy spojují nejčastěji tzv. „na rybinu“, což znamená, že se jejich konce seříznou šikmo tak, že do sebe pevně zapadnou a přirozeně tak zabrání jakémukoli vybočení do stran. Tento způsob spoje pak svým lichoběžníkovým tvarem připomíná rybí ocas, a právě odtud název „na rybinu“.
Jako nejvhodnější materiál pro stavbu roubenky se jeví dřevo z jehličnatých stromů, které rostou kratší dobu, než listnaté (80 až 100 let oproti 120 až 150 letům). Na druhou stranu dřevo z listnatých stromů má zase lepší mechanické vlastnosti. Proto se často na spodní trám používá dubové nebo modřínové dřevo, které lépe odolává povětrnostním vlivům, zatímco ostatní trámy jsou většinou smrkové. V menší míře se používá i jedle či modřín, ostatní druhy dřeva pak například na spojovací materiál.
Vraťme se ale ještě k jedné z nějvětších výhod masivní dřevostavby, kterou jsou tepelné vlastnosti zcela odlišné od jiných druhů staveb – v pozitivním smyslu slova. Dřevo totiž sice kumuluje teplo podobně jako obvyklé těžké stavební materiály (pálené cihly, beton), avšak má až 10 krát nižší tepelnou vodivost. To znamená, že pomalu přijímá i vydává teplo. V praxi to pak znamená, že se velmi rychle ohřeje povrchová vrstva a teprve poté se dřevo postupně ohřívá i do hloubky. Neztrácí se tak zbytečně teplo pro ohřev celé tloušťky zdi, místo toho se rychle vyhřeje interiér domu. Naproti tomu ohřáté dřevo po vypnutí vytápění odevzdává přijaté teplo zpět dovnitř domu. Díky vyšší povrchové teplotě navíc stačí k tepelné pohodě nižší teplota vzduchu, u které by Vám jinak ve zděné stavbě bylo zima. Ve výsledku toto vše znamená kratší dobu vytápění na nižší stupeň, a tím pádem nezanedbatelnou úsporu. Opomenout nelze tyto vlastnosti také v kontextu s letními měsíci, kdy se roubenka pro změnu tolik nepřehřívá.
Výčet výhod však tímto nekončí. Roubenka se zdá být ideálním řešením pro alergiky a astmatiky. Dřevo je do jisté míry propustné pro vzduch, čímž umožňuje jeho stálou recirkulaci a tím napomáhá k udržování zdravého ovzduší v domě. Kromě toho je schopno přirozeně regulovat vzdušnou vlhkost, aniž by způsobovalo únik drahocenného tepla. Dřevo totiž dokáže absorbovat přebytečnou vzdušnou vlhkost a v případě potřeby ji samovolně opět uvolnit do prostoru. Pohlcuje také plyny a pachy.
Srubové stavby tvoří velmi zajímavou alternativu ke klasickým roubenkám. V našem provedení pro tento typ staveb používáme suché lepené vrstvené hranoly v pohledové kvalitě.
Technologie výstavby je podobná jako u staveb roubených, konstrukce srubové stěny spočívá ve vrstvení jednotlivých hranolů na sebe, které tvoří nosné stěny stavby a v rozích se spojují ve většině případů tzv. přeplátováním se zhlavím. Samozřejmě lze použít i spoj rybinový, typický pro roubenky. V případě tohoto druhu dřevostavby je výhodou i to, že nabízí větší možnost výběru řešení, designu a kombinací jednotlivých materiálů, což potvrzuje i fakt, že jsou v moderní architektuře velmi oblíbeny.
Další velkou výhodou srubových staveb z lepených vrstvených hranolů, je např. to, že nejsou limitovány maximální délkou stěnových hranolů, ovšem především, u tohoto typu stavby odpadá tzv. technologická přestávka, protože téměř nedochází k sedání stavby. Tímto se poměrně zásadně zkracuje celá doba výstavby.
Konstrukce stropu se obvykle řeší pohledovými hoblovanými trámy, pro zastřešení se většinou používá lehká soustava hambalkových krovů z krokví. Ty se spojují kleštinami, příp. se ještě doplňují středovou nebo vrcholovou vaznicí. Štítové stěny se potom provádí jako rámová konstrukce z fošen s vnitřním zateplením a opláštění se opět uzpůsobuje individuálnímu přání zákazníka.
Sruby jsou doma především ve skandinávských zemích a Severní Americe a k jejich stavbě se využívá především smrkové dřevo, ale také dřevo z jedle douglasky nebo modřínu. Stejně jako v případě roubenky jde o masivní dřevostavbu, avšak oproti ní se liší hned několika rozdíly. Na stavbu srubu se nepoužívají hranoly, ale pouze odkorněné klády, jen vyjímečně jsou hraněné jedno- či vícestranně, tyto se pak se nazývají prizmy. Další (zřejmě hlavní) rozdíl spočívá v použití sedlových spojů, kdy jednotlivé prvky se spojují přes sebe v rozích pomocí přesného rohového zádlabu čímž do sebe klády zapadají a na koncích vznikají přesahy, neboli „zhlaví“. Další odlišností srubu od roubenky je absence mezer mezi kládami. Podélné mezery mezi kládami se obvykle řeší precizně přesným opracováním styčných ploch a vydlabáním žlábu v horní kládě, do kterého se umístí tepelná izolace.
Výčet pozitivních vlastností srubu se podobá tomu u roubenky – ekologičnost, energetická nenáročnost, chlad v létě, teplo v zimě, příjemné mikroklima, zdravý vzduch díky přirozené recirkulaci, stabilní vlhkost vzduchu… Jednu specifickou výhodu však srub má. Jelikož se kulatina pouze zbavuje kůry, zůstává na jejím povrchu tvrdší a odolnější vrstva dřeva. Právě ta se při prostupu vzduchu stará o jeho ještě kvalitnější filtraci, brání promrzání stěn, tvorbě plísní, nepřirozeným změnám barvy, chrání před škodlivým slunečním zářením a obecně před klimatickými vlivy, čimž v podstatě prodlužuje životnost celé stavby.
Na rozdíl od masivních dřevostaveb, jejich stěny netvoří jeden materiál - dřevo - mají rámové dřevostavby tzv. sendvičovou konstrukci. Jde o nejpoužívanější typ jednoduché tesařské technologie, kdy však dochází k vrstvení rozličných (přírodních i umělých) materiálů, tedy mluvíme o tzv. sendvičové konstrukci.
K výstavbě se používají vertikálně umístěné sloupky, plnící statickou funkci, které jsou dole a nahoře spojeny horizontálními profily. Tento celek pak tvoří samonosný rám domu. Jako materiál konstrukce se používá nejčastěji smrkové řezivo či masivní konstrukční dřevo, známé jako KVH profil. Smrkové dřevo je při zachování dobrých mechanických vlastností lehké, takže neklade velké nároky na základovou desku a urychluje a usnadňuje přepravu a montáž.
Prostor mezi jednotlivými prvky dřevěné konstrukce se vyplňuje tepelnou izolací, obvykle v podobě minerálních izolace. Vnější plášť domu tvoří nejčastěji velkoplošné OSB desky s následnou fasádou a omítkou, vnitřní pro změnu obvykle sádrokartonová konstrukce. Toto vše pak zajišťuje stabilitu konstrukce a potažmo celého domu v horizontálním směru. Stropy se provádí stropnicemi nebo stropními trámy se záklopem taktéž z velkoplošných desek a s dřevěnými průvlaky, krov bývá vaznicový nebo vazníkový.
13. prosinec 2013
